Někdy po Novém roce jsem si začala kupovat časopis Gurmet. Vyhovuje mi na něm, že tam není jen recept za receptem, ale taky rozhovory, tipy na dobré restaurace, vždy se z něj něco naučím. Zajímavá mi přijde také jejich Výzva, ve které mezi sebou soutěží čtenáři o nejhezčí dort upečený dle zadání. Když se v dubnovém Gurmetu objevila výzva s mrkvovým dortem a výherce měl být oceněný robotem, řekla jsem si, že to zkusím. V průběhu soutěžního měsíce jsem přemýšlela, čím bych mohla zaujmout. Naprosto přesně jsem věděla, že nejsem natolik zručná na to, abych mohla konkurovat všem těm marcipánovým mrkvičkám a zajíčkům. A navíc proč tak k dortu přidávat další kalorie, že? Až jednoho dne mě osvítila skvělá myšlenka: jedlé květiny! A tak jsem natrhala fialky (více o této story zde ), dort jimi ozdobila a přemluvila Belgičana, aby dort nějak hezky vyfotil. To tedy taky nebylo úplně bez zádrhele, protože se nám jeden foťák rozbil, druhý měl vybité baterky... ale nakonec se dílo zdařilo a já fotku svého dortu odeslala do redakce.
Když druhý den uveřejnili fotku na facebooku, s úžasem jsem pozorovala, jak sbírá jeden like za druhým a kontrolovala, jak si vede oproti ostatním fotkám. Divácké hlasování by nevyhrál, ale na předních příčkách by se umístil i u veřejnosti. Což mě velice mile překvapilo. Přesto však byla konkurence opravdu velká (asi 150 dortů...) a ve výhru jsem tak ani moc nedoufala.
Jaké však bylo moje překvapení, když jsem si o pár týdnů později koupila v metru nový Gurmet, nalistovala na stránku, kde se vyhlašuje vítěz a zjistila, že můj "fialkový šampión" zvítězil! Překvapením jsem skoro omdlela.
Žádné mrkvičky, žádní zajíčkové, ale fialky byly ta správná trefa do černého! Na facebooku jsem si pak sice přečetla, že ten "umatlanej dort s poházenejma kytkama" to rozhodně vyhrát neměl, ale to mě spíš pobavilo, než aby mi to vzalo radost. A tak jsem se radovala a radovala a těšila se na robot.
To jsem ovšem netušila, jak bude probíhat předání výhry. Z Gurmetu mě ujistili, že robot pošlou hned další týden a že mi samozřejmě dají vědět, až ho odešlou. A pak se nic nedělo. Vyměnila jsem si pár emailů s paní redaktorkou. A pořád se nic nedělo. Uběhl měsíc a robot stále nikde. Připadala jsem si už jako otravný hmyz, když jsem vždycky čas od času upozornila Gurmet na to, že robot ještě nedorazil, ale jejich postup byl opravdu trochu zvláštní a tu radost, kterou jsem původně měla, mi trochu zkazil. Když pak byla vyhlášena další vítězka a já robot pořád neměla, začínala jsem mít pocit, že se asi nedočkám nikdy.
Po poslední urgenci mi ale přišel email o třech slovech: "Výhry byly odeslány". A tak jsem čekala, jestli tentokrát už balík doopravdy přijde. A on pořád nešel. Tentokrát to ale nebyla chyba Gurmetu, nýbrž pošty (no, i když...na mou prosbu, jestli bych mohla vědět číslo zásilky se z Gurmetu nenamáhali vůbec odpovědět...). Jako vždy, nikdo se neobtěžuje u nás s balíkem zazvonit a teprve o pár dní později dostaneme výzvu k vyzvednutí. Dovedete si asi představit, jaké byly mé pocity, když jsem tuhle výzvu našla ve schránce. Už snad ani ne radost, ale úleva. Že ta robotová story končí. Že už nebudu muset nikoho otravovat, ať to pošle.
Po rozbalení krabice se na mě smál žlutý fešák. A ta radost se přece jenom dostavila. I když o něco menší, než jaká by byla, kdyby s tím nebyly takové neobjasněné průtahy.
Jsem ale ráda, že na Gurmet tak nemusím úplně zanevřít (což bych tedy asi udělala, kdyby robot nedorazil), protože mě ten časopis baví. A doufám, že mě bude bavit ještě dlouho, abych s jejich recepty mohla svůj nový robot i pořádně ozkoušet :)
Žádné komentáře:
Okomentovat