úterý 19. května 2015

Nezapomenutelné vaření s ALPRO



Už strašně dlouho vám slibuji článek o tom, jak jsem vařila s Alpro.

Když jsem si někdy v září zakládala tento blog, rozhodně jsem nečekala, že se díky němu dostanu do foodbloggerského světa nebo že díky němu občas něco vyhraju. Zakládala jsem ho s jedinou myšlenkou - mít svoje recepty stále po ruce a zjistit, jestli na blog bude někdo chodit, i když o něm neřeknu svým známým a nebudu ho publikovat na facebooku. A tak mám dnes své recepty skutečně pořád dostupné, návštěvnost několik set neznámých lidí týdně a navíc jsem už díky blogu vyhrála naturálie za pár tisíc korun a měla možnost zúčastnit se několika akcí, kam bych se jinak rozhodně nedostala. 

Nejdřív jsem zkusila štěstí s Alpro produkty. Po otestování jejich balíčku jsem dostala i pozvánku na kurz vaření. Trochu jsem váhala, jestli tam vůbec jít, protože a) nepovažuju se za foodie a tudíž jsem se obávala toho, o čem se tam budu s ostatními bloggery bavit b) Alpro produkty sice byly fajn, ale mléko je mléko c) představa, že tam vytáhnu místo fotoaparátu svůj ipad, kterým fotím (ano, je to asi hanba) mě už dopředu dost děsila. Nakonec ale zvědavost zvítězila a já se vaření zúčastnila. Některé mé obavy se potvrdily - ač jsem si nakonec půjčila foťák od Belgičana, proti těm všem možným zrcadlovkám to byl pořád dost velkej (nebo spíš malej) chudáček. Taky mě dost překvapilo, když jsem vlezla do kuchařské školy a místo normálních holek v džínách tam seděly skoro samé dámy oblečené do posledních trendů módy. Měla jsem chuť se u vchodu přeptat, jestli se jedná o sraz foodbloggerů nebo fashion bloggerek, nebo se aspoň dojít někam převlíknout a namalovat.

Za chvíli jsme ale začali vařit a moje obavy se celkem rozptýlily. Pan kuchař byl příjemný, recepty celkem snadné, moje spoluvařící kolegyně milá. Jediné, co mě trochu rozčilovalo, byly rady profesionálního fotografa o tom, jak si mám do polévky dávat plastový kelímek a zeleninu sypat na něj, že jinak nic nevyfotím a podobně. Jasně, má pravdu, ale nejsem food časopis, abych si chtěla do jídla, které mám za chvíli sníst, strkat kus plastu jenom kvůli efektu. To už to jídlo rovnou můžu třeba přestříkat lakem. Na nervy šlo i to, že nám u našeho vařícího ostrůvku věčně něco scházelo - nože, pánve, struhadlo... prostě snad všechno.



Úsměv na tváři mi ale definitivně ztuhnul asi tak u druhého jídla, které jsme uvařili. Šla na mě nefalšovaná migréna. Třetí jídlo jsem tak dovařila s vypětím posledních sil, už jsem ho ani neochutnala, sbalila svých pět švestek, vyfasovala další alpro balíček, dovlekla se na tramvaj a skoro s brekem jsem volala Belgičanovi, aby mě přišel vyzvednout na zastávku, že jinak asi umřu. V tramvaji jsem si musela celou dobu opakovat, že ten žaludek se mi nesmí zvednout, rozhodně ne teď, že když už, tak až na Olšance v parku. Žaludek naštěstí poslechl, Belgičan stál na zastávce a mohli jsme vyrazit domů. Na čerstvém vzduchu se mi udělalo trochu líp, ale situaci zase komplikoval hrozný vítr, který rozerval papírovou alpro tašku a my pak museli všechna ta sojová mléka lovit potmě na chodníku. To se mi teda zase trochu přitížilo a měla jsem sto chutí to tam nechat ležet.

Alpro večer tak  pro mě nakone cskončil s hlavou v záchodové míse, zimnicí a migrénou a naprostým odporem ke všem Alpro výrobkům. Což mi už i v tu chvíli, kdy mi bylo na umření, přišlo jako docela vtipné zakončení Alpro promo akce :D (tímto také doufám, že je všem jasné, proč mi tak dlouho trvalo shrnout své zážitky z tohodle nezapomenutelného večera ;) )

Když už mi pak druhý den bylo zase hej a mohla jsem večer zhodnotit poněkud objektivněji, nepřišlo mi všechno už tak černé. Byl to vlastně (rozhodně! ha ha) docela zajímavý zážitek, některé tipy a triky mě docela zaujaly, byla jsem ráda, že jsem osobně poznala některé blogerky a i odpor k sojovému mléku po pár dnech zmizel. I přesto si ale myslím, že nebylo úplně šťastné postavit tříchodové menu na sojové smetaně a mléku bez nějaké neutralizující přílohy, protože z toho muselo být těžko i jiným lidem než jen mně (což mi některé blogerky i na dalším setkání potvrdily). Sešitek s recepty, který jsme dostaly, jsem tak s velkou chutí hned ráno vyhodila, protože zejména pohled na fotku okurkové polévky ve mně evokoval dost nepříjemné vzpomínky. Jako, ona ta jídla byla chuťově dobrá, ale prostě smetanovo-mléčná polévka, následovaná pyré ze smetany s mlékem a celkem mastným lososem a to vše završené jakýmsi želatinovo-mléčným pudinkem, to je vražedná kombinace.



Sama sebe tedy tak trochu obdivuju, že mě tahle zkušenost neodradila od další akce, tentokráte vaření s balzamikovými krémy, o kterém vám napíšu příště. Akorát ta už teda nebude mít takový dramatický průběh, jako tato :)

3 komentáře:

  1. Já jsem k těmhle rostliným výrobkům dost skeptická. Snažím se jíst zdravě a mlíko považuju za zdravé. Navíc je mi nesympatická ta mediální masáž ohledně Alpra.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
    2. Já mám mlíko taky moc ráda a myslím si, že je i zdravější než tyto alternativy s různými přidanými cukry apod. Ale jsem docela ráda, že jsem mohla rostlinné výrobky zadarmo ochutnat, do té doby jsem si nedokázala vůbec představit, jak to může chutnat.

      Vymazat