Dneska je to téměř přesně půl roku od chvíle, kdy jsem uvedla Kuchařku pro dva v život. A asi vám vlastně dlužím i vysvětlení, jak k tomu došlo.
Před půl rokem jsem se vrátila ze stáže v Bruselu, skončily mi prázdniny a musela jsem se naplno vrhnout do dohánění školních restů, které se mi za ten bruselský půlrok nahromadily. Přes půlrok v Bruselu se mi ale nahromadily taky kuchařské zkušenosti a recepty - jednak ze stážistického platu si nemůžete příliš vyskakovat a chodit moc na jídla do hospod, druhak jsem začala bydlet se svým milým Belgičanem (který je ale, jak asi tušíte, Čech), který má rád dobré jídlo a teplé večeře.
A jak jsem pak tak seděla u svého pracovního stolu ve svém "dětském pokojíčku", protože stěhování do vlastního bytečku v Praze bylo naplánované až na listopad, napadlo mě, že si založím kuchařský blog. Jednak jsem zjistila, že vaření a pečení je dobrý způsob odreagování se od stresů a sezení u počítače, jednak jsem od malička tak trochu grafoman a mým dětským snem bylo stát se spisovatelkou - což si díky cestovatelským blogům, jednomu psychologickému webu, kam pravidelně přispívám, a nově i kuchařskému blogu, postupně plním.
Taky jsem chtěla zjistit, jak funguje blogerský svět - cestovatelské blogy jsem vždy psala především pro svoje kamarády a rodinu v Čechách a nikde jsem jejich existenci moc nepropagovala. S kuchařským blogem to mám přesně naopak - držím ho v tajnosti před všemi blízkými a zkouším, jak se to dělá, získat na svou stranu naprosto cizí publikum. Bez sdílení příspěvků na facebooku, bez přemlouvání kamarádů, ať mi něco okomentují, bez posílání webové adresy všem, koho by vaření mohlo zajímat. Prostě jen já a anonymní uživatelé internetu.
A jsem velmi mile překvapená, že i tak to jde! Že mě pár (vlastně docela dost) lidí objevilo, že se každým měsícem zvyšuje počet návštěv na blogu, že jsem byla vybraná do Alpro výzvy, že mi občas někdo napíše, že vařil podle mého receptu a že se mu to povedlo a moc chutnalo.
Vy, čtenáři mého blogu, jste pro mě velkou motivací, vedete mě k tomu, abych zkoušela nové chutě, nové postupy, oprašovala a vylepšovala ty staré.
Vaření a pečení pro mě ale i nadále zůstává především zdrojem mého vlastního potěšení, mám za to, že jídlo se má jíst, dokud je teplé a když mám hlad, a tak jsem zatím ještě nedospěla do fáze náročných foodstylizací, vyrábění a nákupu rekvizit a hodinovému focení připravených pokrmů. I když vím, že by to blogu dost možná pomohlo. Pro začátek jsem se dohodla s Belgičanem, že až upeču něco dobrého a fotogenického, věnuje mi chvíli a naučí mě zacházet s jeho profi fotografickým nádobíčkem. Máte se na co těšit!
Doufám, že až tu spolu budeme slavit rok života Kuchařky pro dva, budu stále stejně nadšená, vy stále spokojení a že se navíc před mým jménem bude skvět Mgr. et Mgr., protože právě to je teď moje největší výzva - napsat diplomku a udělat státnice a po osmi letech si moci konečně odfrknout a vletět plnou parou do pracovního života a kuchyňského odreagovávání se :)
Ještě jednou díky moc všem za přízeň a pokud byste měli nějaká přání ohledně obsahu či formy blogu, dotazy a připomínky, neváhejte mi napsat :)
Žádné komentáře:
Okomentovat