Mangová pěna aneb fikce a realita z food časopisů

Díky Alze odebírám zdarma elektronicky časopis F.O.O.D. Když jsem v neděli zjistila, že už mám na ipadu nové číslo, zajásala jsem a ihned jsem ho projela. Zaujal mě v něm recept na mangovou pěnu, protože koukejte, jak krásně vypadá! 

Jenže...

Mohlo mi to dojít už při čtení receptu. Rozmixujte jedno velké oloupané mango s cukrem, smíchejte s do tuha vyšlehanou šlehačkou, ochuťte šťávou z limetky, dejte do formiček a nechtě aspoň půl hodiny chladit. Zkušeným kuchařům je už teď jasné, že z formičky rozhodně nemůžu vyndat tu krásnou bábovičku na fotce, ale že budu odsouzená k vydlabávání formičky lžičkou (a to i když si nakrásně odpustím tu limetkouvou šťávu). Mně to došlo po prvních pár otáčkách mixéru. 

Stejně tak nechápu, jak to, že s mou inteligencí mi nebylo už dopředu jasné, že takhle oranžové není ani mango samotné, natož když ho rozmixuju a smíchám se šlehačkou. 

Nějak naivně jsem asi předpokládala, že fotka víceméně odpovídá tomu, co z receptu reálně může vzejít. Je možné, že jsem někde udělala chybu, měla málo/moc zralé mango, málo tuhou šlehačku, špatnou formičku, špatný mixér etc. Spíš bych ale jádro pudla hledala ve špatném receptu nebo fotce, která je velmi důkladně upravovaná a vyfocená přesně v ten jeden moment před tím, než se šlehačka zbortila k zemi. Možná, že kdybych se snažila, tak bábovičku z formičky taky vyklepnu, déle jak minutu by ale rozhodně nedržela.

Nebudu vás už dál napínat a tady je výsledek - hádejte, která z fotek odpovídá realitě a která je silně upravovaná:

Musím přiznat, že chuťově to bylo dobré (šlehačka s ovocem je totiž vždycky dobrá), ale jinak mě to celkem rozhořčilo. Není to poprvé, co mi z receptu z FOOD vzešlo něco značně odlišného, než článek sliboval, a tak už do budoucna budu brát jejich recepty vysloveně jen inspiračně, ale vařit budu podle úplně jiných autorů nebo svého selského rozumu.

Zajímalo by mě tedy, jakou máte zkušenost s food časopisy vy. Dobrou? Špatnou? A který je podle vás nejlepší?