Moje mamka si před pár roky zamilovala Toskánsko. A s ním i toskánské jídlo. Nikdy dříve pro ni vaření nebylo zrovna velká zábava, ale jak jde o přípravu pesta, sušení rajčat a další italské speciality, je pro ni vaření radost. Koupila si dokonce po spoustě let i kuchařku - Vaříme s toskánským sluncem. A protože je tu opět léto a k němu se italská kuchyně hodí úplně perfektně, rozhodla jsem se, že na tuto kuchařku sepíšu recenzi. Třeba se vám bude hodit, až budete váhat, kterou italskou kuchařku si pořídit.
Kuchařku Vaříme s toskánským sluncem napsala Frances Mayesová (spolu se svým manželem), autorka knih Pod toskánským sluncem a Toskánsko na každý den. Upřímně - ty její beletristické (nebo jak je označit) knihy mě příšerně nudily a absolutně jsem nechápala, jak to může být bestseller. Prostě kniha o tom, jak ráno vstává, učeše se, umyje se, podívá se do krajiny, pak si popovídá s manželem, jde na nákup atd. atp. a to pořád dokola v celkem dost tlusté bichli. Když tedy moje mamka přinesla domů její kuchařku, nemůžete se divit, že jsem byla dost skeptická.
Postupně jsem jí ale začala přicházet na chuť.
Knížka je uvedená výkladem o tom, jak manželé v Toskánsku žijí, jak hospodaří, jak k nim jezdí přátelé a jak si Toskánsko i jeho jídlo zamilovali. Je zde popsáno, jak si Italové užívají společného stolování a na jaké bázi toskánská kuchyně funguje.
Na tuto kapitolu navazuje podrobnější povídání o toskánském jídle a o tom, co by vám rozhodně nemělo scházet ve spíži, rozhodnete-li se vařit po toskánsku. Je zde uvedeno také několik základních receptů, bez kterých se neobejdete, např. pesto nebo rajčatová omáčka.
Dále už je kuchařka členěna klasickým způsobem (i když po italsku): antipasti, primi, secondi, contorni, dolci a aperitivi e digestivi.
Každá tato kapitola je uvedena seznamem receptů spadajících do této kategorie a asi stránkovým úvodem. Stejně tak každý recept má svůj úvodník.
Kniha je plná fotografií, některé fotografie zachycují jednotlivé pokrmy, jiné toskánskou přírodu, manžele Mayesovy nebo jejich italské přátele. Rozhodně však neplatí, že ke každému receptu je přiřazena i fotka výsledného receptu, což mi přijde trochu škoda. Možná bych raději ubrala pár Italů a nahradila je jídlem :) Jinak ale z fotek i úvodníků dýchá italská atmosféra a radost z vaření, jídla i života.
Samotné recepty jsou různorodé. Najdete zde tu nejklasičtější italskou klasiku ve formě již zmiňovaného pesta, rajčatové omáčky nebo také pizzy foccacii či minestrone. Autorka vám připomene i ty nejprostší a přitom nejlepší kombinace: meloun s pršutem, rajčata s mozzarelou nebo třeba sůl s bylinkami. V některých kuchařkách mi tyto "primitivnosti" vadí, k italské kuchyni ale neoddělitelně patří a autorka na ně neplácá víc místa, než je nutné, takže mi to ve finále přijde velmi dobrý nápad zařadit i tyto pokrmy.
Zároveň zde ale najdete i náročnější pokrmy - např. pár tipů na přípravu jehněčího, králíka, různé polévky nebo recepty na mořské plody. Nechybí samozřejmě ani množství předpisů na zeleninová jídla.
Líbí se mi i kapitola věnovaná sladké tečce, ve které najdete recepty na křehké koláče, zmrzlinu, italské sušenky nebo obligátní panna cottu. Autorka však neopomine zmínit, že Italové považují za zákusek především samotné ovoce přelité např. jen balzamikem. Tahle poznámka mi přijde obzvláště poučná a myslím, že zejména v létě bychom si v tomto měli brát Italy za vzor.
Postupy u receptů jsou psány srozumitelně, tak akorát podrobně a s určitým nadhledem, což se mi líbí. Pro Evropana je trochu nezvyklé, že množství surovin je udáváno typicky americkým způsobem - tedy na lžíce a šálky. S tímto si, dle mého názoru, mohl dát překladatel trochu větší práci. Když už se rozhodl nepřevádět recepty na gramy a litry, mohl alespoň někam do úvodu napsat, jaký objem má mít onen šálek a jak velká má být lžíce.
Já sama jsem z kuchařky už pár receptů vyzkoušela a i s problematickými mírami mi všechny pokrmy vyšly dobře. Dělala jsem klasické bazalkové pesto, rajčatovou omáčku, pečená rajčata, lilky s parmezánem, meloun s pršutem, cantucci a na další spoustu se chystám.
Kuchařku vám tedy mohu doporučit. Zejména, pokud máte rádi "upovídané kuchařky" a rádi čtete úvodníky a chcete se kochat množstvím fotek, byť zdaleka ne všechny souvisejí s jídlem. Já osobně považuju italskou kuchyni za geniální, mám ji mnohem radši než třeba francouzskou, která mi přijde mnohdy zbytečně zdlouhavá a složitá, a tak si říkám, že aspoň jednu italskou kuchařku by měl mít doma každý. A tato může být takový první stavební kámen :)
