 |
| Tržiště na GAI Poghots v Jerevanu |
Nevím, čím začít. Arménie. Arménie! Krásná, ještě nepříliš objevená země, která vyniká dechberoucími horami, čistými řekami, přátelskými lidmi a skvělým, jednoduchým jídlem. Občas se mě někdo zeptá, jak nás napadlo jet na dovolenou zrovna do téhle postsovětské země. Odpovídám vždy stejně - před dvěma lety jsme byli s Belgičanem v Gruzii, která si nás naprosto získala, a tak jsme chtěli poznat i Arménii, doufajíc, že se nám tam bude líbit alespoň tak moc jako v Gruzii (vlastně mě teď napadá, že bych měla napsat i článek o gruzínské kuchyni, protože ta je taky skvělá).
Arménie je jiná než Gruzie, i když mnoho věcí mají tyto kavkazské země společného. Arménie je proti Gruzii chudší, je již citelně ovlivněná orientem a v některých ohledech je Arménie i "cudnější".
Rozdíly jsou patrné i v kuchyni. Pro Gruzii je typické chačapuri - placka z kynutého těsta plněného sýrem, zatímce v Arménii se chačapuri říká filo těstu se sýrem. Gruzínci milují dušené maso, zatímco Arméni nejraději grilují. V Gruzii se pod pojmem salát schovává v podstatě vždy rajče s okurkou, koprem a koriandrem, v Arménii to může být také lilkový salát a oblíbený je také grilovaný lilek a cuketa. Obě země mají společné to, že nešetří již zmiňovaným koprem a koriandrem. Stejně tak při objednání v restauraci nečekejte, že dostanete všichni najednou objednaná jídla. Počítá se s tím, že každé jídlo je pro všechny - proto se jednotlivé pokrmy nosí postupně a očekává se, že se u stolu o přinesená jídla podělíte. Hranolky se nepovažují za přílohu, ale za jeden z chodů.
 |
| Grilované jehněčí, lavaš a talíř koriandru a kopru v pozadí |
Pro Arménii samotnou jsou pak typická některá jídla, která v Gruzii budete shánět obtížněji.
Jídlo číslo jedna je kebab. Nečekejte kebab jako z tureckého bistra - kebabem se v Arménii myslí špíz z mletého masa (hovězího, vepřového, kuřecího, jehněčího) ogrilovaný nad ohněm. Takovýto kebab mají snad v každé restauraci, honosné i pouliční, a podávají ho s chlebem.
Arménský chléb může být dvojí: buď je to lavaš - tedy pšeničná placka podobná tortille nebo indickým či arabským plackám, nebo je to bílý kynutý chleba, chutí podobný českému rohlíku. Oba tyto chleby se pečou v kulatých pecích a nejlepší jsou hned první den. Druhý den jsou ještě k jídlu, ale třetí den už do krku zrovna moc nekloužou.
 |
| Lavaš a kynutý bílý chléb |
Pokud se už přejíte kebabů, druhým pokrmem, který je často k mání, je ryba. Nejčastěji, pokud si objednáte rybu, dostanete pstruha (možná to není úplně pstruh, kterého známe od nás, ale dost se mu to blíží). V Arménii je totiž obrovské jezero Sevan, kde se tyto ryby loví, a také mnoho sádek, kde se chovají. Arménci umějí pstruha připravit velmi dobře - ogrilují ho, takže má křupavou kůžičku, a navíc ho umějí okořenit tak, že je dostatečně výrazný a zajímavý. Opět se podává s chlebem.
Kromě pstruha můžete dostat také jesetera (toho jsme my ale neochutnali) nebo raky. Raky můžete ještě živé koupit také na trhu (i když... to ty ryby vlastně taky).
 |
| Ryba od arménské paní hostitelky |
 |
| Raci |
Dalším pokrmem, který vás bude provázet celou Arménií, je arménské chačapuri. Jak jsem již psala, od toho gruzínského se dosti liší. Arménské chačapuri má tvar velkého trojhránku, je z filo těsta a je plněné arménským sýrem, který se blíží českému balkánu, i když je o něco méně slaný. Arménské chačapuri je dobré pouze čerstvé - posléze začne být příliš suché a drobivé.
Do ruky si můžete koupit jak v bistrech, tak i v některých obchodech s potravinami, obložené housky. Jedná se o takové housko-bagety, rozříznuté, naplněné buď karbanátky nebo párky a doplněné o rajče, cibuli, okurku, kopr a koriandr. Jsou velmi levné a bývají čerstvé a dobré.
Jak jsem psala již výše, Arménci mají velmi rádi lilek. Pokud uvidíte někde v menu napsané "grilovaná zelenina", můžete si být téměř jistí, že se bude jednat o lilek, rajče a možná papriku. Mně osobně tato grilovaná zelenina ale příliš neseděla - grilují ji opravdu přímo nad ohněm, takže je taková očouzená a přišlo mi, že ji ani nijak neochucují. Občas toto ale neplatí a lilek, paprika a cuketa jsou nakrájené na kostky a přelité olivovým olejem - to je pak dobré, ale značně mastné.
Co mě ovšem velice zaujalo, to byl lilkovo - mrkvový salát, který nám připravila jedna paní domácí a po kterém jsme se mohli všichni utlouct. Pokud pojedete do Arménie a někde na tento salát narazíte, rozhodně ho ochutnejte. Budou ho jíst i zapřísáhlí lilkoví odpůrci.
 |
| Lilek plněný sýrem |
V restauraci (nebo k snídani) také často dostanete talířek s jejich sýrem. Je podobný balkánskému slanému, ale není tolik výrazný a dá se ho samotného sníst větší množství. Navíc si myslím, že je plně přírodní, nedochucovaný, od místního dobytka.
Co se týče pití, má Arménie také několik svých specialit. Především je to jejich káva, označovaná jako "oriental coffee". Je vařená v džezvě, mírně slazená a chutná velmi dobře - vypijí ji i ti, kteří by si jinak kávu (a turka ke všemu!) nikdy nedali.
Pokud máte radši něco ostřejšího, můžete si dopřát buď koňak značky Ararat nebo Noy. Ararat je k dostání i v Čechách, Noy jsem, myslím, nikde neviděla. Noy je levnější a chuťově oproti Araratu jsem nepoznala rozdíl. Pili jsme ho na "arménskou pomstu", abychom se trochu vydesinfikovali a zlikvidovali jsme ho velmi brzo :)
Arménie je také zemí vína. Za typické a lepší se považuje červené víno. Mně osobně přišlo lehčí, než třeba francouzská červená vína, a sladší. Jak červená vína nemám ráda, tak toto mi chutnalo. Víno se pěstuje hodně v oblasti městečka Areni, takže pokud byste přes něj jeli, můžete se stavit na koštování. Koštovací stanice je přímo u hlavní silnice Jerevan - Sisian :)
 |
| Ochutnávání vín v Areni |
Pokud chcete něco nealkoholického, můžete si vybrat mezi mnoha druhy limonád. Dobrým řešením je také koupit si kompot - ano, prostě kompotovou šťávu. Prodávají ji v restauracích i obchodech, obvykle v ní plavě ještě i trocha ovoce. Potrpí si také na šípkové šťávy, které jsou ale opravdu hodně sladké. Mně velmi chutnala višňová šťáva z višní z Karabachu.
A co sladkosti? Hodně tu frčí takové "polosušené" ovoce - je hodně sladké, ale výborné. Typický je také tzv. fruktový (ovocný) lavaš - placka z lisované ovocné šťávy. Mně nejvíce chutnala ta z granátového jablka. V oblasti kolem Garni zase pečou velké kulaté kynuté koláče, které jsou plněné ořechy a medem a připomínají českou vánočku.
 |
| Tržiště v Jerevanu |
Ochutnat byste měli také místní melouny (prodávají se úplně všude), typické má být také granátové jablko, ale to jsem v čerstvém stavu vlastně vůbec nepotkala.
Na cestách si můžete zakoupit také med - obzvlášť jižní část Arménie je proslulá svým medem. My jsme ochutnávali med od jednoho pána na cestě z Goris do Martuni a musím říct, že tak dobrý med jsem snad ještě nejedla. Obecně ho moc ráda nemám, ale tenhle jsem si pořídila i domů, protože mi chutnal i jen tak na lžičku.
Pověstné je také arménské koření a bylinky.
 |
| Prodejce medu, bylinek a ovoce u Caravanserai |
Abych to shrnula - v Arménii se najíte velmi dobře. Nečekejte nějaké komplikované chutě. Povětšinou dostanete mleté maso alias kebab, lavaš a rajčatovou omáčku k tomu. Vtip je ovšem v tom, že je vše čerstvé, lokální, domácí. Ovoce a zelenina rostlo na plném slunci, krávy, ovce a kozy běhají celé dny po horách a pasou se, sýr připravoval někdo ručně tak, jak se dělal po staletí.
Také ceny jsou příznivé. Jediné, na co si musíte dávat pozor, jsou restaurace, které nevedou stálé menu. I v nich se najíte dobře, ale musíte si cenu sjednat předem. U všeho, co si objednáte, se ptejte na cenu dopředu. Stalo se nám totiž, že jsme se zeptali na cenu jen hlavního jídla, a pak jsme se nestačili divit, když nám při konečném účtování napočítali obyčejný salát za nehoráznou sumu, značně převyšující cenu hlavního chodu. Toto se vám nejspíš stane u jezera Sevan, které je hodně turistické a zahraniční návštěvník platí za vše třikrát tolik co domorodec. Prostě turisti jsou bráni jako dojná kráva nejen v Praze, ale někdy i v Arménii.
Na druhou stranu - stalo se nám i to, že nám jeden pán koupil jen tak čtyři nanuky. Prostě proto, že bylo teplo a my byli z Čech. Nebo že jsme na trhu dostali mirabelky a tašku namletého kafe zdarma :)
Na závěr však přidám ještě jedno upozornění. Je dost možné, že vás v Arménii stihne takzvaná arménská pomsta, tedy průjem. My jsme byli čtyři a všichni jsme se s ním v průběhu tak porůznu setkávali. Průběh měl u všech celkem mírný, prostě jen člověk musel hodně rychle utíkat několikrát za den. Ale žádná dehydratace nebo křeče. Nejdřív jsme mysleli, že je to z vody nebo z jídla, ale protože to každý z nás dostával jinak a jindy, i když jsme jedli to samé a pili balenou vodu, usoudili jsme, že se spíš jedná o nemoc z nadmořské výšky a z horka. Přesto vám doporučuji, abyste při cestě do Arménie měli s sebou nějaké léky proti průjmu, popř. si až na místě koupili lék zvaný Tindamax, měli s sebou rezervní toaleťák a raději omezili pití z kohoutku či z pítek.
Musím však říct, že ani tato nepříjemnost nám dovolenou nezkazila, Arménii můžeme vřele doporučit jako skvělé a bezpečné místo pro cestování a my sami doufáme, že se tam jednou vrátíme.
 |
| klášter Sevanavank u jezera Sevan |
Pokud by vás Arménie zajímala nejen z hlediska kulinářského, ale i cestovatelského, můžete se podívat na můj článek zde: (přidám link, až bude článek hotový :) )
P.S. Najdete mě také na instagramu jako @kucharkapro2
.JPG)
